Sagunto aneb napříč Evropou

O víkendu jsme se vydaly na výlet do nedalekého města Sagunto.

Sagunto neleží přímo u moře, tam je pouze Port de Sagunt (tedy přístav). Z Valencie se tam dostanete velmi pohodlně, bude asi více způsobů, ale my jsme jely vlakem. Z několika stanic ve Valencii jezdí státní vlaky Renfe, které jsou pohodlné, klimatizované a moderní. Za 20 min jsme byly na místě.

Na první dojem, po opuštění nádraží, nás město nijak zvlášť nezaujalo. Vyšly jsme přímo u benzínové stanice, kde je malý kruhový objezd a ne moc hezká restaurace (hospoda). Naším cílem byl ale hrad, který se nachází na nejvyšším vrcholu města mezi borovicovými lesy. Vyrazily jsme tedy podle ukazatelů a teprve po cestě nás začalo prostředí velmi příjemně překvapovat. Když jsme se dostaly na hlavní náměstí, rozprostřely se před námi překrásné španělské uličky a útulné kavárny a hospůdky. Zrovna byla doba oběda, a tak jsme si ve společnosti místních vychutnaly pravé Gazpacho a specialitu jamón con melón (žlutý meloun se španělskou šunkou jamón).

Po jídle jsme konečně vyrazily šplhat uličkami do kopce na hrad. Cestu lemovaly barevné baráčky v úzkých uličkách, prošly jsme kolem cihlového kostela, až jsme se dostaly k čistě bílé bráně, od které vedla pěšina na kopec až ke žluté kapličce. Celá cesta a prostor za bránou byly z bílého kamene doplněné pouze malými stromky. Cítila jsem se tam jako v jiném světě, někde na Mykonosu nebo Santorini, ačkoliv jsem tam nikdy nebyla. Sice jsme chtěly být co nejdřív nahoře, abychom se vyhnuly těm největším vedrům, ale stejně jsme nejdřív nafotily pár fotek a teprve potom se vydaly dál.

 

Nahoru k hradu vede nejspíš víc cest, ale my jsme stoupaly tou kamennou vedoucí právě kolem žluté kaple. Teprve cestou nahoru jsem si uvědomila, že mi město jako celek trochu připomíná kromě Řecka i Monte Carlo. Takové MC bez vysokých domů, ale uličky s bílými a béžovými domky vypadají přesně tak.

Po stoupání jsme se konečně dostaly na cestu, která vedla ke dveřím hradu. Pod námi se objevilo panorama celého města a já jsem zůstala jenom koukat. Úžasný výhled na město, který doplňoval ještě pohled na dva lomy kousek za městem a na hory a moře v dálce. Přímo vedle nás stál starý amfiteátr. Jako bychom byly v Itálii. Po dostatečném kochání jsme vyšly směrem k hradu, abychom viděly tolik oblíbené nádvoří. U brány jsme zjistily, že hrad je v neděli otevřený jen do dvou odpoledne. (My jsme přišly asi ve 3). Každopádně jsme si to nenechaly zkazit a vyšpláply jsme kopec jinou cestou, ještě o kousek výš, kde byl výhled zase o něco lepší.

Umím si představit, že kdybych tam byla v noci, sednu si na kámen a už se nezvednu, protože pro mě není nic krásnějšího než noční výhled na město. Ale tenhle pohled nebyl o nic horší, protože se slunce opíralo ze stran a připadala jsem si jak na vrcholku hory někde v Řecku.

Vrátily jsme se zpátky do města a objevily úžasnou kavárnu, kde měli v nabídce 100% Piña coladu! No musím říct, že se dala srovnávat s tou, kterou jsem měla na Kubě. Byla neskutečná! Samozřejmě, že to neskončilo jenom u toho. Všechny jsme si objednaly ještě Café del tiempo a výborný čokoládový závin. Café del tiempo je španělská specialita. Zvlášť vám připraví espresso a zvlášť do skleničky led s citronem, vy si to jen sami smícháte. Pro milovníky pressa a odpůrce přeslazených ledových kafí v létě ideální. Takže La grasa tomasa v Sagunt je určitě #mustgo!

Kolem 6 se na náměstí začaly shlukovat místní a chystat zátarasy na závody domácky vyrobených aut. Najednou se z města, které se zdálo mít 60 obyvatel vyklubalo město o skoro 65 000. Celé odpoledne nám vyhovoval klid, a tak jsme se radši uchýlily na pokračování procházky do klidných uliček. Zůstaly jsme na západ slunce a potom vyrazily na vlak zpátky do Valencie.

Pokud někdy vyrazíte do Valencie, určitě doporučuju navšítvit Sagunt. A vzhledem ke zkušenostem a za předpokladu, že si chcete trochu odpočinout od velkého města, tak jednoznačně v neděli! Město má šílené kouzlo, něco do sebe. Přijde mi, že má od všeho něco a každý si v něm najde to pro sebe.

O víkendu se chystáme na další výlet a tentokrát do města Calp, které je směrem na jih. Je známé hlavně díky skále, která se tyčí z mořem nad městem a je z ní překrásný výhled. Takže místo přesně pro mě a já se už nemůžu dočkat!

Mějte se krásně!

N.

 

 

 

Be the first to comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *