In the city of blinding lights (Paris pt.1)

Po loňském koncertu Coldplay nám bylo s Míšou víc než jasné, že jakmile bude příležitost je zase vidět, nebudeme váhat. A tak jsme hned na podzim využili příležitosti, že kapela prodloužila své turné, a společně s kamarádem jsme se rozhodli jet. Jedinou otázkou bylo kam, protože kromě koncertu jsme samozřejmě plánovali i prohlídku města. Měli navštívit desítky evropských měst, nakonec jsem se ale všichni shodli na Paříži, ačkoliv jsme tam s Míšou už byly (já dokonce 3x). Pravdou ale je, že bych mohla Paříž vidět tisíckrát a vím, že mě nikdy neomrzí. Je to překrásné město, které má pro mě neuvěřitelnou atmosféru a tisíce zajímavých míst. No a tak to bylo, všichni jsme drželi v ruce, už podruhé, splněný sen a byl říjen. Tak teď už si jen 9 měsíců počkat.

Naštěstí to uteklo rychle a na jaře jsme už objednávali letenky a ubytování. Já jsem kupovala letenky z Valencie, protože už bylo rozhodnuto, že nebudu na léto doma, takže jsem s Míšou a Radimem měla sraz v Paříži. Ubytování jsme na Radimovo doporučení objednali v hostelu Generator, který má pobočky hned v několika městech po celém světě. Ačkoliv hodně cestuju, do teď jsem o sítí těhle hostelů nikdy neslyšela a taky jsem od toho nic zvláštního nečekala. Po příjezdu mě ale pravda vyvedla z omylu. Za vstupními dvěřmi nás vítala krásná moderní recepce, nad kterou viselo obrovské „G“ (Generator hostels) vyplněné umělým mechem. Se vstupem do další místnosti jsme prošli kolem čtyř velkých a moderních výtahů, které mohly vás vyvezou až do 9. patra. V další místnosti stál obrovský bar a za ním celoprosklená jídelna s výhledem do zahrady, která byla tvořena oddělenými boxy, barovými židlemi a stoly, ale i koženými gauči s malými stolečky nebo křesly. Od baru vedly točité schody do nižšího podlaží, kde se večer otevřel bar s nápoji a spustila hudba, kterou obstarával sám DJ. Naopak po vyšplhání schodů do vyššího patra jste se mohli poflakovat v chill-out zóně s pohodlnými sedačkami. Deváté patro hostelu potom tvořila terasa. A jelikož se hostel nachází nedaleko Sacré-Cœur, terasa s překrásným výhledem na baziliku. Bohužel byla ale otevřená jenom od 4 odpoledne do 10 večer a právě v den, kdy jsme se rozhodli ji navšítivit, ji zavřeli kvůli dešti. Ano, byla jsem naštvaná, strašně naštvaná, ale ani po dlouhém přemlouvání personálu nám ji neotevřeli. A tak jsme si šli vyléčit nervy hamburgerem z místní restaurace, kterým si to, musím uznat, spravili. Dlouho jsem takhle dobrý neměla!!

Každý Generátor je prý laděný trošku jinak. Tenhle mi přišel hodně přiblížený mladší generaci. Všude na zdech stály motivační citáty, hrál všemožnými barvami a také mě o tom přesvědčila samotná klientela. Musím říct, že pobyt tady mě konečně donutil opustit mou mylnou představu, že hostel je automaticky příšerný místo se špinavýma koupelnama a rozvrzanýma postelema. Naopak, všechno bylo naprosto nablýskané a postele tak pohodlné, jako ta má doma. Hostelu bych vytkla snad asi jedinou věc, a tou je snídaňový servis. Za ten si musíte připlatit, vyjde vás na 6Eur, což si řeknete, že je vlastně dobrá cena. Ano, to by byla, ale za to byl měl být náležitý servis. Když jsme první den přišli na snídani, čekal nás vodou naředěný džus a prázdné francouzské stoly. To naštěstí brzo napravili a v nabídce tedy nakonec byly různé ovocné džusy, káva, musli, všelijaké lupínky s mlékem (i teplým) a croissanty (i ty plněné čokoládou). No, mohlo to být lepší, ale na francouský croissant si nemůžu stěžovat. 😀

Kvůli časové tísni jsme bohužel nestihli prozkoumat také ta míň „mainstream“ místa, ale i tak to stálo za to. Vyrazili jsme ke koncertní síni Bataclan, kde bylo v roce 2015 zabito 80 lidí při teroristickém útoku. Dnes tam visí vzpomínková deska a lidé tam dodnes nosí květiny a svíčky.

Další zastávkou byla Bastilla, tedy půdorys Bastilly, který je dnes už vyznačený jen červenými dlaždicemi. Odtud jsme došli k Pompidouovu centru. Je to moderní stavba v centru Paříže, která slouží jako kulturní centrum a muzeum, a na jejímž projektu se podílel dokonce i český architekt Jan Kaplický. Podél nábřeží jsme potom navšítivili katedrálu Notre-Dame, pokochali se pohledem na palác Conciergerie a kapli Sainte Chapelle. Při procházce po mostě Pont des Arts jsme zjistili, že většina zámků zamilovaných, díky kterým je tak moc známý, byla sundána kvůli jejich váze. Most se prý začínal pod tou tíhou bortit, nechali tam tedy jen pár zámků pověšených na lampách.

K večeru jsme konečně došli k Eiffelovce. Rozhodli jsme se nestát frontu na výhled z ní a místo toho ve středu navštívit terasu Vítězného oblouku, ze které je stejně krásnější výhled, protože Eiffelovu věž vidíte aspoň celou. Navíc pohled na Paříž z něho je mnohem krásnější díky desítkám ulic, které se sbíhají u něho samotného. S pár lahvemi vína jsme se se stmíváním posadili do parku před Eiffelovku a čekali jsme až se rozsvítí. V 10 večer potom začala první světelná show toho dne. Při ní se věž v každou celou hodinu na 5 minut rozbliká a věřte mi, že to je pohled k nezaplacení. Pustili jsme si k tomu Coldplay, až do půlnoci si užívali výhled a nemohli se dočkat úterý!

O tom ale zase v dalším článku…

Tady je pár fotek, abyste mi věřili, že krása Paříže je doopravdy nepopsatelná.

N.

koncertní síň Bataclan

pařížská Náplavka 😀

Pompidouovo centrum

To focení není vůbec lehký 😀

Conciergerie

 

Jedna klišé fotka s Radimovým macronkem

 

 

This Article Has 2 Comments
  1. Radim napsal:

    Nelču doporučuju jako cestovního parťáka ! 🙂 Díky za zážitky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *