Další do sbírky výhledů na svět

V nedalekém okolí Valencie je spousta zajímavých měst (a míst) k vidění. K tomu, co jsme za tu dobu tady už stihly vidět, nám navíc v neděli přibyla dvě další města směrem na jih – vzdálenější Alicante a (asi na půli cesty) Calpe. Samozřejmě nás nejdříve napadlo dojet tam hromadnou dopravou, jenže při zkoumání možností jsme zjistily, že do Calpe se dá dostat pouze třemi přestupy autobusem a vlak do Alicante vyjde dost draze. Nakonec jsme využily toho, že na týden za námi přijede moje mamka s tetou a půjčit si auto, které vyjde levněji, a ještě to pro nás bude mnohem pohodlnější. Celý výlet jsme nakonec naplánovaly jen na jeden den, protože jsme nechtěly hledat ještě ubytování navíc. Ačkoliv jsme měly dost strach, že nemáme šanci všechno vidět, času bylo nakonec dost.

Abych shrnula trable s půjčováním auta: „španělská povaha se nezapře.“

Auto jsme měli domluvené na 9.00. V 9.10, když jsme dorazily k půjčovně, byly všechny rolety zatažené a otevíračka napsaná v 10. Vytočily jsme první číslo, které bylo na smlouvě. Bez odpovědi. Nakonec nám to zvedli na čísle, které bylo přímo na dveřích půjčovny, kde nám řekli, že se špatným časem nemají nic společného. A víte co? My jsme asi po tom měsíci života ve Španělsku už chytly trochu tu jejich náturu, a tak jsme prostě šly počkat do kavárny a dál to neřešily.

V naší objednávce u společnosti doyouspain.com stálo: 1x červené audi A1 v ceně půjčovného 48 Eur. Po důkladném pročtení všech podmínek ještě + 10 Eur jakožto určitý druh pojistného, abychom nemusely skládat kauci 1400 Eur z kreditní karty (zdálo se to jako cesta, jak to hezky obejít a pro ně „zarejžovat“ na zákaznících). Počítaly jsme také s tím, že (jak stálo v podmínkách) na místě půjčení zaplatíme něco kolem 80 Eur za jimi natankovanou plnou nádrž, ze které nám potom vrátí to, co neprojedeme. Jelikož je ale Douyouspain.com vlastně agentura, která má na starosti zprostředkování půjčení aut jiným agenturám (Goldcar, Sixt, Hertz,…), později jsme zjistily, že podmínky se vztahují pouze k ní. Abych to zkrátila, z půjčovny jsme odjely o dalších 70 Eur chudší, o hodinu a půl dýl a místo červené Audi A1 jsme vyfasovaly černého Opel Mokka. „Je to stejná řada, Audi nemáme.“

Nevadí, jedeme!!!

centrum Alicante

Ačkoliv je Alicante známým letoviskem především pro mladší generace kvůli nekonečným „party“ nocím, my jsme tam strávily odpoledne a ani nám to nevadilo. Myslím, že při cestování po Španělsku stojí za to vidět. Je tam nádherný přístav, nad kterým se tyčí hrad vysoko na skále, ulice plné obchodních domů (El Corte Ingles) a menších butiků a centrum plné typických hospůdek s výborným jídlem. Četla jsem i o pár zajímavých muzeích, které prý stojí za vidění, ale ty jsme vzhledem k časové tísni musely vypustit.

Po cestě do Calpe jsme se stavily vykoupat na nejznámější, a hlavně nejkrásnější, pláži v okolí Alicante – San Juan. Ty městské jsou doslova přecpané lidmi kvůli plážovým hotelům. San Juan je asi 5 minut cesty od města a je o něco prázdnější. I když najít parkovací místo v okolí byl docela oříšek.

Po cestě jsme projížděly, nejdřív úplně nevědomě, kolem města s druhým největším počtem mrakodrapů na světě (samozřejmě hned po NY). Jmenuje se Benidorm a celkově se tam nachází 310 výškových budov vyšších než 35 metrů. Dokonce tam stojí nejvyšší budova ve Španělsku (mimo CTBA v Madridu) – In Tempo (200 m). Kvalita je strašná a nemám víc fotek-je to focené z auta.

Příjezd do Calpe

K večeru jsme konečně dorazily do Calpe. Tam jsem se těšila nejvíc, a to kvůli skále, která se tyčí z moře u města, a na kterou se dá vylézt. Příjezd jsem měla plánovaný schválně až večer, abychom pěkně stihly západ slunce a potom ještě viděly noční město ze shora. Všechny jsme byly vybavené teniskami a pitím na dvouhodinový výšlap nahoru, abysme zjistily, že skála je vlastně národní park a je otevřená jen v dopoledních hodinách. (Zjistily jsme to při večeři v místní hospůdce.) Ne, vůbec mě nenapadlo, že by se skála mohla zavřít!! No, co vám budu povídat, byla jsem strašně naštvaná. Když ale viděla číšnice můj výraz, poradila nám vyhlídku kousek za městem, ze které je prý také krásný výhled a kam se dá autem dojet. Po serpentýnovém stoupání mezi překrásnými prázdnovámi vilami, jsme dojely na malé parkoviště nad městem. Pěšky jsme potom vyšly ještě jeden menší kopec a dostaly se na místo s naprosto úžašným výhledem na celé město, okolní hory s oranžovým západem slunce, Benidorm, vedlější přístav a modré, nekonečné moře.

Věděla jsem, že jsem správně, a byla jsem přesvědčená, že bych tam mohla strávit celou noc kocháním se tím výhledem. Na mém seznamu výhlídek na svět tedy přibyla další a ten pro vysněná místa prázninových domů je taky o jedno místo delší. Na vyhlídce jsme nakonec strávily asi dvě hodiny až do setmění, abychom viděly všechna ta světýlka, která se postupně rozsvícela.

Když jsem tam nahoře stála, začala jsem si uvědomovat, co všechno jsem tyhle prázdniny vlastně zažila. Viděla jsem zas o kus víc ze Španělska, prožila krásný měsíc ve Valencii a ještě stihla zaletět do Paříže. Uvědomila jsem si, kolik mi vlastně cestování dává, že tím vždycky strašně moc získám a nikdy se téhle svojí vášně nehodlám vzdát. Nic není krásnější, než když vám na tom seznamu přibývají další a další místa a vy můžete vzpomínat na to, jak to zrovna támhle bylo kouzelný. Proto, jestli máte tu možnost cestovat, tak do toho. Tam totiž peněž snad litovat ani nemůžete.

Dnes večer letíme po měsíci domů, abych měla zase z čeho platit to objevování (:D). Vůbec se mi nechce, nejradši bych tu zůstala další měsíc, ale jsem vděčná za všechno, co jsem tady prožila.

Plňte si sny,

N.

 

 

Be the first to comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *