Za západem na Sněžku

Jak víte, miluju západy slunce. Na Sněžce jsem naposled byla na Silvestra a strašně ráda na to vzpomínám, protože to bylo se super lidma a ten den, i západ, byly perfektní! S Péťou jsme už nějakou dobu plánovaly, že půjdeme na západ taky v létě. Konečně jsme se dohodly a řekly jsme, že v pátek určitě jedeme, ať jsou okolnosti jakýkoliv.

…..Od rána byl ale samozřejmě šílenej opar a nebylo vidět ani na okolní kopce. Pršet ale nemělo a sluníčko docela svítilo taky, tak proč to rušit? Nakonec s námi vyrazila i Péti maminka, bylo teplo a západ krásnej. Trochu jinej než jindy, ale krásnej. A všechno nakonec vyšlo skvěle.

Do teď jsem vždycky šla nahoru z Pece, tak jsme tentokrát auto zaparkovaly ve Spáleném Mlýně a vyrazily cestou, kterou jsem vůbec neznala.

No nebudu vám popisovat jednotlivý kroky nahoru, ale malou příhodu přece máme. Po cestě Péťa pronesla větu: „Vsadíme se, že až projede nějaký auto, tak se ho zeptám, jestli nás sveze nahoru.“ Auto jsme sice nepotkaly žádný, zato jel chvilku na to nahoru traktor. Pan traktorista byl hrozně hodnej a fakt nás nabral k sobě. Řeknu vám, kabina traktoru není dělaná pro 4 lidi, ale my jsme se tam stejně nasáčkovaly. Sice jsem měla nohu naraženou na ruční páce a Péťě visely nohy ze dvěří, ale svezl nás tou nejhorší částí cesty z Portášek ještě kousek za Růžohorky a já se svezla (asi poprvé) traktorem. No prostě zážitek!

Nahoře už naštěstí bylo jen pár lidí, protože na turisty bylo pozdě. Díky panu traktoristovi jsme krásně stihly západ slunce, a že byl krásnej (jenom trošku v mlze). Náhodný pan turista nám nechtěl věřit, že jsme to nahoru šly vážně pěšky a dlouho si z nás utahoval. My jsme se ale obrátily a šly pěšky i dolů a domů jsme přijely až v 11 večer.

Doporučuju, vychvaluju, a hlavně s úsměvem vzpomínám.

Mějte se krásně a objevujte,

N.

Nebudu hledat výmluvy.. pravdou je, že šel málem se mnou domů O:)

 

Be the first to comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *