Můj „fitness“ život

Začalo to někdy před čtyřmi lety, kdy jsem si konečně řekla „STOP“!

Jako malá jsem nejdřív dělala 4 roky závodně tenis, potom 4 roky závodně atletiku a následoval rok totálního útlumu od jakéhokoliv pohybu. Vzhledem k mému, vždy rychlému, spalování jsem nejdřív ani nepociťovala nějaké tělesné změny. Jedla jsem ale jako blázen a to to nejhorší. Slanina, kebab, čokoláda, sušenky a tak dále, to všechno bylo na mém DENNÍM jídleníčku. No a to aby se nepodepsalo na vašem těle, že? Někdy v té době se taky nejspíš objevil problém s mou štítnou žlázou. Nevím, jestli jsem si to mohla tenkrát způsobit právě tímhle životním stylem, ale moje tělo najednou přestalo tak rychle spalovat a já jsem to množství „špatného“ jídla začala pociťovat. Pomalu ale jistě jsem přibírala. Pár let na to mi potom přišli na hypotyreózu (sníženou funkci štítné žlázy), která způsobuje mnoho tělesných problému včetně snadného přibírání.

Tenkrát jsem se taky ocitla ve stresu a všechno se sešlo se vším. Řekla jsem si, že už nechci mít ten obří špek na břiše a rozpuštěný zadek. Byla jsem přesvědčená, že se nikomu nelíbím (tenkrát mě odmítnul kluk :D), a že jsem tlustá a je potřeba s tím něco udělat (moje váha tehdy vyšplhala na nějakých 65 kg – vždycky jsem měla těžké kosti, ale tohle kosti nebyly). Tímto hrozně děkuju svý povahový vlastnosti – cílevědomosti. Protože většinou, když si něco řeknu, tak si za tím jdu, nesejdu z cesty a dokážu pro to i udělat to potřebné. Odmítla jsem nezdravé jídlo, začala se soustředit na to zdravé, chodila jsem pravidelně běhat, začala jsem cvičit podle videí doma a taky jsem začala vidět změny a pokrok k lepšímu.

Znáte Jillian Michaels? Cvičila jsem právě podle ní a brzo jsem si začala uvědomovat, že má ten svůj sixpack na břiše, pěkně tvarované ruce, nohy a hodně pěkný a kulatý zadek. A já ne? Kde se stala chyba? Do té doby jsem nikdy o svém zadku ani nijak víc nepřemýšlela, byla jsem prostě spokojená a nenapadlo mě, že by mohl vypadat třeba i jinak. Bavila jsem se na tohle téma s klukama, od kterých jsem slyšela jen to, že holka bez zadku, nebo aspoň prsou, pěkná není.

No, a tak jsem začala být znovu nespokojená, protože jsem si to uvědomovala. Uvědomovala jsem si, že nemám žádná prsa a holky v okolí je mají. Že nemám kulatý zadek, který vypadá tak dobře a jsem vlastně celá taková nijaká. Tím začalo další období, a to tvrdší podmínky cvičení (tenkrát jsem si pořídila domů i první činky – POZOR jednokilovky :D) a začaly dřepovací challenges, které v té době po internetu děsně letěly a všechny holky je cvičily. Spočívaly v tom, že každý den dřepujete a každý den taky nějaký počet přidáte. Kromě toho jsem začala šíleně drtit břicho, aby mi konečně narostl ten sixpack.

Během zimy se mi podařilo shodit 7 kilo. Po nějaké době se mi i zakulatil zadek a byla jsem celkem hubená, ale ten sixpack na břiše pořád nikde. Právě naopak, „špek“ tam byla pořád a já jsem z toho začala být vážně špatná.

Jenže….problémem bylo, že jsem všechny informace získávala z internetu, který je plný nesmyslných diet a jídelníčků, které pro mě dnes už nedávají žádný smysl. Dočetla jsem se, že musím snížit příjem sacharidů (tak jsem si našla, co to jsou sacharidy :D) a zvýšit příjem bílkovin (to jsem si našla taky :D). Vypadalo to asi tak, že jsem ke každému jídlu měla salát nebo co nejmenší kus chleba se šunkou a kupu zeleniny. A i když si to teď můžete myslet, SPOILER, nedošlo to nikam k anorexii nebo bulimii. Byla jsem prostě taková štíhlá holka, ale stále ne spokojená. A myslím, že by časem ani nedošlo, protože tohle byla poprvé v životě fáze, že jsem chtěla mít na sobě i nějaký ten sval.

V té době hodně cvičil můj spolužák. Trávil v té době ve fitku snad každý den a věděla jsem, že se v tom vyzná, tak jsem si přišla pro radu k němu. Pamatuju si, že tenkrát vytáhl mobil s fotkou nějaké bikini fitness a pronesl, že tahle holka je pěkná. Jaká asi byla moje reakce? Tohle se ti líbí? Vždyť je to hnusný! Vypadá jak chlap! Bože jak já bych si dneska dala za tohle facku … Konečně jsem se ale od někoho dozvěděla, že vlastně dělám většinu špatně a režim musím změnit, jestli chci to, o čem pořád mluvím. Začala jsem s ním chodit do školní posilovny a každý den jsem mu opakovala, že nechci vypadat jako holka z té fotky. Naučil mě, co doopravdy znamenají pojmy bílkoviny, sacharidy a tuky a taky mi pomalu vysvětloval, že tím, že budu každý den dělat 6 cviků na břicho, sixpack mít stejně nebudu. Protože dokud budu mít tělesný tuk, svaly vidět prostě nebudou.

No a co je hlavní? Začal mi pomalu vysvětlovat, že tím, že budu cvičit v posilovně a zvedat těžké váhy, se ze mě kulturista nestane. Tak jsem cvičila dál, od začátku a pomalu. Učila jsem se procítit každý sval a učit se správné techniky. Postupem času se mi začaly ty „bikini fitness“ vlastně i líbit a začínala jsem chápat, kolik úsilí a tvrdé dřiny stojí za tím, aby se na podium mohly jednou postavit. Uvědomovala jsem si, že tvrdý trénink a těžké váhy nemají ty účinky, co vždycky tvrdili rodiče a okolní holky a kluci. Je to to, co dělá tyhle holky tak tvarované a hezké. Pochopila jsem, že sixpack mít jen tak nebudu. Sama k tomu nemám predispozice, tuk se mi ukládá hlavně na břiše a dokud nespálím tělesný tuk, vidět prostě nebude. A víte co? Mně to vlastně přestalo i vadit. Začal se mi tvarovat hezký zadek, ke kterému jsem naopak předpoklady měla a moje nohy dostávaly tvar. Dokonce jsem si začala uvědomovat, že se mi trochu zlepšil komplex z malých prsou, protože jsem si připadala sebevědomější a taky ženštější.

Po pár měsících začátečnického posilování jsem poprosila trenéra v našem fitku, aby mi pomohl vysvětlit pokročilejší zásady a pořádně na mě pár lekcí dohlédl. Tím, že jsem od malička sportovala, jsem měla ke všem sportům lehčí cestu. Netrvalo to dlouho a byla jsem schopná cvičit sama. V našem fitku v mém rodném městě jsme ale taková rodina, složená hlavně z kluků, takže sama vlastně necvičím nikdy. A jak jsem odchovaná právě jimi, jsem zvyklá do tréninku dávat hodně a necvičit lehce.

Cvičím dodnes, miluju pocit z tréninku a hlavně ten PO tréninku! Šíleně mě to baví a jakmile nějakou dobu nemůžu jít, jsem z toho na nervy, protože se nemám, kde vybít. Ventiluju si tím stres a vím, že když mě něco trápí, tohle mi vždycky aspoň trochu pomůže. Nevypadám jako kulturista, i když jsou moje tréninky relativně tvrdé a snažím se dodržovat i příslušnou stravu, protože za tou skutečností postavit se na prkna na soutěži, stojí úsilí mnohem mnohem víc.

HOLKY! Vymažte si z hlavy jednou pro vždy prosím ten stereotyp, že holka, když už teda přijde do posilovny, musí cvičit jen břicho, roznožování a snožování. Nestanou se z vás rázem kulturistky ani bikini fitness ani vám po jedné návštěvě nevyroste bicák! Všechno tohle je o šílený práci! Přestaňte se soustředit na váhu, ale na to, jak vaše tělo vypadá, jak se cítíte a jak na sport a stravu reaguje. Vážím dnes 64 kg – vlastě stejně jako na konci „tlustého období“ a tělo vypadá úplně jinak. Jednoduchý příklad toho, že o váze to prostě není.

Chtěla jsem tímhle článkem říct, že oblast posilování a „fitness“ je plná předsudků a to mě trošku štve. Nechci ale propagovat chození do posilovny! Dělejte to, co vás baví a nežeňte se za dokonalostí. Jedné z nás se ukládá tuk na zadku, druhé zase v ramenou a třetí na břiše. Vždycky bude nějaká část těla trochu nesouměrná (pokud nemluvíme o závodění). Dělejte to proto, abyste se cítily sebevědomé, bavilo vás to a měly z toho tu správnou radost. Pokud chcete dodržovat ke sportu i správný jídelníček, dopřejte si občas i něco hodně nezdravého. O tom to je totiž taky! Na jednu stranu si dávejte vyšší a vyšší cíle, ale na druhou buďte  samy se sebou spokojené v každé z těch fází. Nesrovnávejte se s ostatními, protože jsme každá trochu jiná. Motivujte se, ale dělejte to kvůli sobě. A hlavně nezapomeňte, že všechno je v hlavě – HEALTHY MIND, HEALTHY LIFE! 

Mějte se krásně,

N. 

Be the first to comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *